Vampire Diaries-FanFiction

Elena

5. března 2011 v 12:57 | Elena Katharin Lucia
Milý deníčku,
Nikdy sem se necítlila takhle blbě, no vlastně cítila, když mi zemřeli rodiče. Ve škole sem se musela chovat jakoby nic, jakoby mi nezemřel kluk. Zemřel, to slovo je tak definitivní. Stále se mi o tom zdá, jak mě, Stefana a Damona unesla Katharin doteď nechápu jak to udělala. Stefan se tvářil nenávistně, u Damona se mísila láska s nenávistí a já? já koukala jako vyvoraná myš. S Katharin sme byly úplně stejné tedy skoro stejné. Otočila se na Stefana a zeptala se jestli s ní odejde. Řekl že ne, že miluje mě. Byla tak naštvaná ani se jí nedivím nebyla zviklá na odmítání. A pak se jí v ruce oběvil dřevěný kolík, přišla k němu a proklála jím žaludek. Když tě nemůžu mít já tak tě nebude mít nikdo. A pak najednou padla k zemi mrtvá, Damonovy se podařilo osvobodit a zabil ji. Pamatuji si jen to jak sem u Stefana a prosila ho ať neumírá. On se jen usmál a zeptal se Damona jestli mu slíbí že se o mě postará, on to slíbil. Nechci o tom dál přemýšlet už ne. Asi půjdu zase do domu Salvátorů poslední dobou sem tam víc než doma, protože Jenna si to neodpustí a dívá se na mě tak tak lítostivě, protože si myslí že to byla havárka s kamionem. Nechci lítost teď ne ne NE. Rozzuřeně jsem odhodila deník na stůl, popadla jsem tažku s věcma na víkend a utíkala jsem pryč. Někde vzadu na mě Jenna křičela ať se vrátím. Neposlouchala sem ji a utíkala dál, masku přetvařování sem nechala vzadu za sebou. Zase brečim mumlala sem A to je dobře nemůžeš si stále hrát na silnou. Musím si hrát na silnou řekla sem a otočila se na Damona. Nevidím důvod proč odpověděl mi a podíval se na mě svým pronikavím pohledem který mi byla tak nepříjemný. Zato já jich mám hodně a nedívej se tak na mě. Eleno,... Damone prosím nech mě. řekla jsem a utekla do pokoje. Tam sem ztrávila pár hodin. Za oknem už bylo šero když se ozvalo klepání. Eleno poť se najíst, zavolal Damon. Nihjak sem neprotestovala, jen sem se zvedla a mlčky se šla najíst. Jídlo proběhlo v klidu a ani jeden z nás za tu dobu nepromluvil. Damon se spokojil s tím že mě občas provrtal pohledem až sem sebou škubla. Vzala sem talíř umyla ho a posléze sem se vytratila ven. Lesem sem chodila dál a dál a moje myšlenky začali nabírat závratnou rychlost a já? já je nechala, prostě sem nechtěla už přemýšlet co dál jen sem šla a poslouchala zvuky lesa. Došla sem na krásný palouček s malou průzračně čistou vodou. Tráva zde byla hezká a měkoučká sedla jsem si do ní a nechala se unášet krásou tohohle místa.


Chtěla bych se vás zeptat na váš názor a jestli mám psát další kapitolu nebo ne.
 
 

Reklama